Externí spolupracovníci

Vzhledem k rozsáhlé a velmi různorodé činnosti, kterou Labyrint uskutečňuje v širokém spektru zájmově vzdělávacích a volnočasových aktivit, se zařízení neobejde bez pomoci celé řady odborníků – externích pracovníků a spolupracovníků. Tito externisté se rekrutují jak z řad profesionálů, ale také z řad amatérů, kteří povýšili svého koníčka téměř až k dokonalosti, a kteří se chtějí o své znalosti a vědomosti podělit s ostatními, zejména mladými lidmi a předat jim své zkušenosti.

V současné době pracuje v Labyrintu 79 externích pracovníků, kteří zajišťují především pravidelnou zájmovou činnost a více jak 100 spolupracovníků, kteří většinou nárazově pomáhají při organizaci a průběhu celé řady akcí pro veřejnost.

I když pokrytí většiny zájmově vzdělávacích a volnočasových aktivit zařízení externími pracovníky a spolupracovníky je na poměrně slušné úrovni, přesto Labyrint stále hledá nové externisty, kteří něco umí a mají chuť předávat tyto zkušenosti a znalosti dalším zájemcům. Podmínky spolupráce rádi sdělíme.

Kontaktujte E. Bezouškovou: tel. 312 247 640, mobil 721 771 378, e-mail: evca@labyrint-svc.cz.

Těšíme se na nové spolupracovníky

Marťan z Kladna propadl horolezectví

Je tomu už dvacet let, kdy na výpravu dětského turistického oddílu Roháči přišel tehdy desetiletý nováček v obrovských gumových botách. Jmenoval se Martin Tučka. Jeho křestní jméno, stejně jako nápadná „kosmická „ obuv, mu hned na první výpravě daly přezdívku Marťan. Ta mu vydržela dodnes. Martin ji dokonce používá ve své mailové adrese.

Vydržela však nejen přezdívka, ale i láska k turistice. Martin ale přesto zaměřil své turistické zájmy trochu jiným směrem. Dnes se třicetiletý muž věnuje především horolezectví.

„Specializuji se na skály. S kamarády na nich například vyměňujeme a opravujeme jištění,“ říká Martin, který před několika lety úspěšně absolvoval dva odborné kurzy – instruktor lezení na umělých stěnách a instruktor lezení na skalách.

„Snažím se stále věnovat všem druhům turistiky, od pěší přes cykloturistiku, až po vodáctví. Ale horolezectví má zejména v poslední době jasně navrch,“ vysvětluje sympatický mladý muž.

Hodně času věnuje i jeskyním a jejich průzkumu. Je členem České speleologické společnosti. Svůj velký životní koníček – turistiku a horolezectví, ale nedělá jen pro sebe. Snaží se probouzet zájem o tyto obory i u jiných. Začínal jako vedoucí svého mateřského turistického oddílu Roháči. „V současné době v kladenském Labyrintu vedeme s kolegou Michalem Vlčkem horolezecký kroužek pro mládež. Máme asi pětadvacet členů ve věku od deseti do osmnácti let. Scházíme se ve školním roce vždy ve středu a čtvrtek v horolezeckém středisku u kladenského aquaparku, kde je umělá stěna. Se členy kroužku se účastníme i nejrůznějších závodů a soutěží. Někteří z nich dosahují i velmi pěkných úspěchů. Například patnáctiletý Lukáš Šottník už získal řadu medailových ocenění,“ prozradil Martin.

Některé víkendy jezdí kroužek ven do terénu, kde se věnuje nejen lezení po skalách, ale i průzkumu jeskyní. Sám Martin už s pomocí kamarádů zorganizoval v rámci Českého poháru čtyři závody v lezení na kladenské umělé stěně, která díky svému převisu patří k nejobtížnějším v republice.

„Já jsem v terénu prakticky každý víkend, každou volnou chvilku, ať už sám nebo s kamarády horolezci,“ říká Martin a oči mu jen zazáří touhou po nových zážitcích.

Lézt na skály jezdí i do zahraničí, hlavně do Rakouska a Itálie. „O horolezectví a jeho historii se zajímám i po teoretické stránce. Jsem velkým sběratelem odborné literatury. Vymetám antikvariáty a mám opravdovou radost z každého nového přírůstku do své soukromé sbírky,“ uzavírá muž, který nepromrhává život po restauracích a hernách, ale propadl užitečnému a zajímavému koníčku.

Napsal: Luboš Hora

Kladenský deník; ze dne 2. 11. 2010

Petr Charvát z Kladna žije divadlem

Devětapadesátiletý Petr Charvát je již více než čtyřicet let zaměstnancem kladenského loutkového Divadla Lampion. Sám pochází z divadelní rodiny a divadlem doslova žije i ve volných chvílích.

Oficiálně má v Lampionu pracovat v oblasti jevištní techniky, ale zaskakoval v případě potřeby už snad ve všech možných funkcích a profesích s divadlem spojených. Dokonce některé menší role i sám hrál.

Kromě toho hodně svého volného času vždy věnoval různým amatérským divadelním souborům, které v něm vždy nacházely obětavého i ochotného pomocníka.

Divadlo provází celý Charvátův život prakticky od narození. Sám totiž vyrůstal ve vyloženě divadelní rodině, když jeho otec – Václav Charvát – svého času působil jako ředitel v obou kladenských divadlech, tehdy nesoucích jména Jaroslava Průchy a Středočeské loutkové.

„Celý život se pohybuji v prostředí divadla a bez něj bych si ho už ani nedovedl představit,“ uvádí Charvát, který v minulosti působil také v oblasti amatérského filmu, když se věnoval hlavně filmům animovaným.

Začátkem osmdesátých let minulého století stál v Kladně společně s Vladimírem Vaverou u znovuzrození Divadelního studia. „Přišla za námi tenkrát parta mladých lidí, většinou středoškolských studentů, kteří se chtěli věnovat amatérskému divadlu, ale neměli o této práci žádné reálné představy. Tak jsme si je s Vaverou vzali pod patronát,“ vzpomíná Charvát.

Později se k Divadelnímu studiu připojil i jeho původní zakladatel Jaroslav Němeček a studio takto vytrvalo zhruba až do sametové revoluce. Petr Charvát při práci ještě stačil v polovině osmdesátých let založit divadelní soubor Áško, ve kterém se věnoval dětem ve věku přibližně od deseti do patnácti let. Vyzkoušel s nimi všechny druhy loutek od maňásků přes javajky až po marionety.

Po sametové revoluci zájem dětí o divadlo upadl, ale Charvát se vztah u nich pokouší vytvářet dosud. Ještě před několika lety spolupracoval v takzvaném Divadélku U Zvonu se Zdeňkem Fousem, který se pak ale z Kladna odstěhoval.

„Naše poslední společná hra byla Pošťácká pohádka od Karla Čapka,“ připomíná Petr Charvát.

Po odchodu Fouse zůstal v amatérském divadle sám, ale občas vypomohli někteří kolegové z Lampionu. V současné době působí Petr Charvát už řadu let pod střediskem Labyrint, kde vede divadelní kroužek.

„V minulém školním roce v něm bylo patnáct dětí od žáků prvního stupně základních škol až po středoškolské studenty,“ uvádí velký nadšenec pro divadlo.

Kroužek pod hlavičkou Labyrintu začne v nové sezóně opět fungovat od začátku října.

„Do konce letošního kalendářního roku plánuji nastudovat dvě komedie – Pohádky pana Pohádky a O domečku na kopečku – obě pro děti předškolního věku. Kromě toho bychom chtěli během letošního podzimu ještě dohrát pohádku Královna koloběžka od Jana Wericha, která měla premiéru letos na jaře,“ uzavírá Charvát.

Právě s touto Werichovou pohádkou čeká divadelní kroužek Petra Charváta na jaře příštího roku účast na krajské přehlídce amatérských divadelních souborů ve Stochově.

Napsal: Luboš Hora

Kladenský deník; ze dne 21. 9. 2010

Báňský inženýr vede mladé astronomy

Devětačtyřicetiletý Kladeňák Vlastimil Neliba se původně vyučil elektromechanikem. Poté si dodělal maturitu na průmyslovce a úspěšně vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Nyní pracuje na Obvodním báňském úřadu. Kromě toho se věnuje astronomii, v níž má také odborné pomaturitní vzdělání. Už čtvrt století vede astronomický kroužek v kladenském Labyrintu.

„O astronomii se zajímám od základní školy. Tenkrát mě k ní přivedla Kohoutkova kometa. Ta byla poprvé spatřena v roce 1973 a její objev tehdy provázela ohromná publicita ve sdělovacích prostředcích,“ vzpomíná Neliba.

„Začal jsem se o astronomii zajímat. Sbíral jsem odborné články a nakonec mě to přivedlo až do astronomického kroužku,“ říká.

V něm působí dodnes, jen v poněkud odlišné roli. V roce 1985, bezprostředně po návratu z vysokoškolských studií, převzal po Zdeňku Štorkovi jeho vedení.

Vlastimil Neliba vlastní několik hvězdářských dalekohledů, odborně se vzdělává i samostudiem a věnuje se pravidelným pozorováním. „Specializuji se na sluneční aktivity a sledování zákrytů hvězd Měsícem,“ vysvětluje hlavní náplň své činnosti. „Astronomie je dnes široký vědní obor. Závratnou rychlostí přibývají nové a nové informace a někdy je až trochu náročné ustavičné novinky sledovat a registrovat,“ hodnotí Neliba astronomickou vědu.

Své zkušenosti předává na pravidelných schůzkách kroužku v Labyrintu žákům škol. „Spíše je učím základům tohoto vědního oboru a musím některé členy v kroužku pochválit, neboť jejich odborné znalosti již převyšují úroveň středoškolských studentů,“ svěřuje se vedoucí kroužku.

V současné době věnuje také hodně času projektu Modrá planeta, jenž vznikl právě při kladenském astronomickém kroužku. Na základě vyprávění sci-fi příběhu z vesmíru se snaží probudit v dětech zájem o astronomii a touhu po poznání. Přináší jim zábavu i nového hrdinu – hvězdného rytíře Ylema. Jeho životním posláním je naučit mladou generaci ohleduplnosti k přírodě i sobě navzájem. Ylem představuje dětem vesmír a ukazuje jejich rodnou planetu, která dostala darem největší z vesmírných pokladů – křehký život.

Dalším z cílů projektu je vydat knižní publikaci Hvězdného rytíře, a to i ve slepeckém písmu, stejně jako ji nechat nahrát na CD a poté věnovat nevidomým dětem.

„Působím v Sekci pro děti a mládež při České astronomické společnosti, která koordinuje činnosti astronomických kroužků v celé republice,“ uvádí Neliba a dodává, že ve spolupráci s Labyrintem organizuje i občasná astronomická pozorování oblohy pro veřejnost. „Nejvhodnějším obdobím pro ně je zima, protože obloha je nejtemnější a noc nejdelší,“ vysvětlil velký nadšenec pro astronomii.

Napsal: Luboš Hora

Kladenský deník; ze dne 4. 6. 2010

Annu Horskou uspokojuje práce s dětmi i keramika

Rodilá Slovenka Anna Horská se v 60. letech provdala do Čech, kde od té doby trvale žije. Před odchodem do důchodu v roce 1996 pracovala jako učitelka, když vystudovala obor speciální pedagogiky. Protože je věřící křesťankou, založila společně se svou dcerou již v roce 1990 v Kladně na okrsku církevní – křesťanskou mateřskou školu, kde působila jako ředitelka. Škola v Kladně funguje dodnes, navíc drží jeden primát, byla vůbec první mateřskou školou, která se u nás stala samostatným právním subjektem. „Na této škole jsem se také poprvé dostala ke keramické práci“, vzpomíná někdejší ředitelka, která je sice v oboru keramika a výtvarné výchovy samoukem, přesto však dnes již zkušenou odbornicí. „V církevní školce jsme vedle zdravých měli i řadu různě zdravotně handicapovaných dětí. Krátce po založení školy jsem se vrhla do studia různé odborné metodické literatury, kde byla při výuce předškolních dětí včetně těch zdravotně handicapovaných často doporučována práce s keramickou hlínou, která je ideální pro rozvoj motoriky dítěte. Tak jsem se vlastně dostala ke keramické práci,“ upřesňuje Anna Horská, která začala rozšiřovat své vzdělání v oboru keramiky a výtvarné výchovy vůbec.

Výrobky dětí byly zpočátku jen vysoušeny a teprve později donášeny do střediska Labyrint do tamější keramické dílny k vypalování. V Labyrintu nalezla Anna Horská nejen ideální spolupráci , ale i důležité přátelské kontakty. V současné době zde vede dva kroužky, které se pod názvem Barvínek věnují výtvarné výchově a keramice.

„Vždy jsem měla ráda veškeré ruční práce, ale ke keramice mám zdaleka nejblíže. Přitom jsem se vždy snažila o to, aby vytvořené předměty měly nějakou funkci a nesloužily jen k dekoraci," objasňuje. Proto pod jejím vedením vyrábějí děti v kroužku především různé vázičky, talířky nebo hrnečky a další i jinak než pouze dekorativně využitelná dílka.

Kroužky Anny Horské navštěvují děti všech věkových kategorií od předškoláků až po žáky posledních ročníků ZŠ. Výrazně převažují děvčata, třebaže zejména v mladším věku ani chlapci nejsou výjimkou. Scházejí se v keramické dílně v suterénních prostorách Labyrintu každé pondělí a pátek s výjimkou školních prázdnin vždy od 15.30 do 18 hodin. Jejich vedoucí tu ale můžete zastihnout i v jiné dny. Anna Horská se keramické práci věnuje i individuálně a sama již vytvořila a určitě ještě vytvoří mnoho krásných věcí. Své výrobky se nikdy nesnažila prodávat nebo na nich nějak vydělávat. Spíše jí často poslouží jako hezký a vkusný dárek k obdarování přátel.

Na prvním místě je u ní ale práce s dětmi. „Taková práce mne dobíjí energií a život bez přímého kontaktu s dětmi bych si dovedla již jen těžko představit. Pokud bych se keramické práci měla věnovat pouze sama a neměla při tom tento kontakt, uspokojovalo by mne to jen z té menší části.“

Převzato z Kladenského expresu ze dne 1. 11. 2006.