Vzhledem k rozsáhlé a velmi různorodé činnosti, kterou Labyrint uskutečňuje
v širokém spektru zájmově vzdělávacích a volnočasových aktivit, se zařízení neobejde bez pomoci celé řady odborníků – externích pracovníků a spolupracovníků. Tito externisté se rekrutují jak z řad profesionálů, ale také z řad amatérů, kteří povýšili svého koníčka téměř až k dokonalosti, a kteří se chtějí o své znalosti a vědomosti podělit s ostatními, zejména mladými lidmi a předat jim své zkušenosti.
V současné době pracuje v Labyrintu 79 externích pracovníků, kteří zajišťují především pravidelnou zájmovou činnost a více jak 100 spolupracovníků, kteří většinou nárazově pomáhají při organizaci a průběhu celé řady akcí pro veřejnost.
I když pokrytí většiny zájmově vzdělávacích a volnočasových aktivit zařízení externími pracovníky a spolupracovníky je na poměrně slušné úrovni, přesto Labyrint stále hledá nové externisty, kteří něco umí a mají chuť předávat tyto zkušenosti a znalosti dalším zájemcům. Podmínky spolupráce rádi sdělíme.
Kontaktujte E. Bezouškovou: tel. 312 247 640, mobil 721 771 378, e-mail: evca@labyrint-svc.cz.
Těšíme se na nové spolupracovníky
Devětačtyřicetiletý Kladeňák Vlastimil Neliba se původně vyučil elektromechanikem. Poté si dodělal maturitu na průmyslovce a úspěšně vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Nyní pracuje na Obvodním báňském úřadu. Kromě toho se věnuje astronomii, v níž má také odborné pomaturitní vzdělání. Už čtvrt století vede astronomický kroužek v kladenském Labyrintu.
„O astronomii se zajímám od základní školy. Tenkrát mě k ní přivedla Kohoutkova kometa. Ta byla poprvé spatřena v roce 1973 a její objev tehdy provázela ohromná publicita ve sdělovacích prostředcích,“ vzpomíná Neliba.
„Začal jsem se o astronomii zajímat. Sbíral jsem odborné články a nakonec mě to přivedlo až do astronomického kroužku,“ říká.
V něm působí dodnes, jen v poněkud odlišné roli. V roce 1985, bezprostředně po návratu z vysokoškolských studií, převzal po Zdeňku Štorkovi jeho vedení.
Vlastimil Neliba vlastní několik hvězdářských dalekohledů, odborně se vzdělává i samostudiem a věnuje se pravidelným pozorováním. „Specializuji se na sluneční aktivity a sledování zákrytů hvězd Měsícem,“ vysvětluje hlavní náplň své činnosti. „Astronomie je dnes široký vědní obor. Závratnou rychlostí přibývají nové a nové informace a někdy je až trochu náročné ustavičné novinky sledovat a registrovat,“ hodnotí Neliba astronomickou vědu.
Své zkušenosti předává na pravidelných schůzkách kroužku v Labyrintu žákům škol. „Spíše je učím základům tohoto vědního oboru a musím některé členy v kroužku pochválit, neboť jejich odborné znalosti již převyšují úroveň středoškolských studentů,“ svěřuje se vedoucí kroužku.
V současné době věnuje také hodně času projektu Modrá planeta, jenž vznikl právě při kladenském astronomickém kroužku. Na základě vyprávění sci-fi příběhu z vesmíru se snaží probudit v dětech zájem o astronomii a touhu po poznání. Přináší jim zábavu i nového hrdinu – hvězdného rytíře Ylema. Jeho životním posláním je naučit mladou generaci ohleduplnosti k přírodě i sobě navzájem. Ylem představuje dětem vesmír a ukazuje jejich rodnou planetu, která dostala darem největší z vesmírných pokladů – křehký život.
Dalším z cílů projektu je vydat knižní publikaci Hvězdného rytíře, a to i ve slepeckém písmu, stejně jako ji nechat nahrát na CD a poté věnovat nevidomým dětem.
„Působím v Sekci pro děti a mládež při České astronomické společnosti, která koordinuje činnosti astronomických kroužků v celé republice,“ uvádí Neliba a dodává, že ve spolupráci s Labyrintem organizuje i občasná astronomická pozorování oblohy pro veřejnost. „Nejvhodnějším obdobím pro ně je zima, protože obloha je nejtemnější a noc nejdelší,“ vysvětlil velký nadšenec pro astronomii.
Napsal: Luboš Hora
Kladenský deník; ze dne 4. 6. 2010
Rodilá Slovenka Anna Horská se v 60. letech provdala do Čech, kde od té doby trvale žije. Před odchodem do důchodu v roce 1996 pracovala jako učitelka, když vystudovala obor speciální pedagogiky. Protože je věřící křesťankou, založila společně se svou dcerou již v roce 1990 v Kladně na okrsku církevní – křesťanskou mateřskou školu, kde působila jako ředitelka. Škola v Kladně funguje dodnes, navíc drží jeden primát, byla vůbec první mateřskou školou, která se u nás stala samostatným právním subjektem. „Na této škole jsem se také poprvé dostala ke keramické práci“, vzpomíná někdejší ředitelka, která je sice v oboru keramika a výtvarné výchovy samoukem, přesto však dnes již zkušenou odbornicí. „V církevní školce jsme vedle zdravých měli i řadu různě zdravotně handicapovaných dětí. Krátce po založení školy jsem se vrhla do studia různé odborné metodické literatury, kde byla při výuce předškolních dětí včetně těch zdravotně handicapovaných často doporučována práce s keramickou hlínou, která je ideální pro rozvoj motoriky dítěte. Tak jsem se vlastně dostala ke keramické práci,“ upřesňuje Anna Horská, která začala rozšiřovat své vzdělání v oboru keramiky a výtvarné výchovy vůbec.
Výrobky dětí byly zpočátku jen vysoušeny a teprve později donášeny do střediska Labyrint do tamější keramické dílny k vypalování. V Labyrintu nalezla Anna Horská nejen ideální spolupráci , ale i důležité přátelské kontakty. V současné době zde vede dva kroužky, které se pod názvem Barvínek věnují výtvarné výchově a keramice.
„Vždy jsem měla ráda veškeré ruční práce, ale ke keramice mám zdaleka nejblíže. Přitom jsem se vždy snažila o to, aby vytvořené předměty měly nějakou funkci a nesloužily jen k dekoraci," objasňuje. Proto pod jejím vedením vyrábějí děti v kroužku především různé vázičky, talířky nebo hrnečky a další i jinak než pouze dekorativně využitelná dílka.
Kroužky Anny Horské navštěvují děti všech věkových kategorií od předškoláků až po žáky posledních ročníků ZŠ. Výrazně převažují děvčata, třebaže zejména v mladším věku ani chlapci nejsou výjimkou. Scházejí se v keramické dílně v suterénních prostorách Labyrintu každé pondělí a pátek s výjimkou školních prázdnin vždy od 15.30 do 18 hodin. Jejich vedoucí tu ale můžete zastihnout i v jiné dny. Anna Horská se keramické práci věnuje i individuálně a sama již vytvořila a určitě ještě vytvoří mnoho krásných věcí. Své výrobky se nikdy nesnažila prodávat nebo na nich nějak vydělávat. Spíše jí často poslouží jako hezký a vkusný dárek k obdarování přátel.
Na prvním místě je u ní ale práce s dětmi. „Taková práce mne dobíjí energií a život bez přímého kontaktu s dětmi bych si dovedla již jen těžko představit. Pokud bych se keramické práci měla věnovat pouze sama a neměla při tom tento kontakt, uspokojovalo by mne to jen z té menší části.“
Převzato z Kladenského expresu ze dne 1. 11. 2006.